Už několik let téměř neví, jak vypadá volný čas. Telefonuje, vyřizuje, dojednává a do toho má ještě plnou hlavu plánů do budoucna. Podnikatel Marek Vávra si totiž plní svůj sen a tomu je logicky potřeba také něco obětovat: před šesti lety začal zachraňovat zdevastovaný a uzavřený Zámecký pivovar ve Frýdlantu. Pivo se tu už v opravené části areálu sice vaří, ale stále je co vylepšovat a hlavně dávat postupně do pořádku unikátní historický areál.

Kudy vedla vaše cesta k pivu?

Já nejsem z oboru, původně jsem dělal v IT a věnoval jsem se vzdělávání lidí. Na začátku jsem hledal, jak se o vaření piva co nejvíc dozvědět. Bohužel jsem zjistil, že možností tu zrovna mnoho není. Na trhu bylo několik kurzů pro domácí vařiče, případně bylo možné několik let studovat speciálně zaměřenou střední školu. Hodně nás to limitovalo v začátcích, kdy jsme jezdili po pivovarech a prosili, abychom si mohli uvařit svou várku a být u toho.

Vzdělávání se, byť nepřímo, věnujete dál. V pivovaru působí školicí středisko, které vychovává nové sládky. Jaký je o studium zde zájem?

Zájem je. Nyní máme již přes šest desítek absolventů, tento rok mimochodem připravujeme jejich setkání. Mnozí ze sládků již mají své vlastní malé pivovary. Ostatně, pro mě představuje velkou oporu současný sládek našeho pivovaru Pavel Palouš.

Co je pro vaše pivo typické?

Naše pivo, které nese po významném majiteli panství Albrechtovi z Valdštejna jméno Albrecht, je  hořké, výrazně chmelené pivo. Naše piva však nejsou pouze hořká, ale mají i mnoho jemných chutí. Nepoužíváme žádné čistě hořké chmely, ale všechna naše piva jsou z kvalitních aromatických odrůd. Krom toho jsou veškerá piva, i ta extrémně silná, jež mají dvaadvacet nebo čtyřiadvacet stupňů, čistě sladová bez přidávání cukru nebo náhražek.

Získalo vaše pivo nějaká ocenění?

Ano, z odborných pivovarských soutěží jsme si odvezli již šestnáct cen. Piva Albrecht, Kateřina, Morion a další se zařadila mezi nejzajímavější piva z českých minipivovarů.

Zaměřujete se na nějaký zahraniční trh?

Zatím se vývozu spíše vyhýbáme, protože v tuto chvíli nezvládáme ani domácí poptávku po našem pivu. Obecně ale vidím v exportu českého piva, a to nejen pro nás, velkou budoucnost. Jestli něco u nás umíme, tak je to sklo a pivo. V tom jsme byli a budeme na světě nejlepší.

Vraťme se zpátky k počátkům. Jaké to bylo, když jste se v roce 2010 stal majitelem pivovaru, který prakticky ležel v troskách?

Když jsem dovršil Kristových let, chtěl jsem dělat práci, která mne bude naplňovat. Chtěl jsem vytvořit něco, co po mě zůstane dalším generacím. Z toho vzešel obnovený pivovar Frýdlant, nádherná technická památka, která svou historií sahá až do středověku. Nebylo to tehdy zrovna snadné. Vybavuji si okamžiky, kdy jsem vlastně sám stál v koupené ruině pouze se svou vizí a lopatou. Vzdát jsem to však nechtěl nikdy. Pro mne je totiž motivací samotná práce. Práce na krásné barokně-industriální budově pivovaru, kdy jako krásný objekt jsem jej v zašlých budovách komunistických provozů Zeleniny Terezín a Severočeských mlékáren zprvu viděl pouze já a pár památkářů. Ve chvíli, kdy vidíte, jak se vám ze šedivé budovy pomalu klube chrám piva, tak vás to ohromně nabíjí.

Jaká je vlastně historie pivovaru?

Zámecký pivovar Frýdlant je poprvé zmiňován již jako existující v roce 1381. V té době byl ve vlastnictví šlechtického rodu Biberštejnů, kteří o něj v roce 1551 přišli vymřením po meči. Do roku 1557 vlastnila pivovar Koruna Česká, král Ferdinand I. Následně od království koupil frýdlantský pivovar rod Redernů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o protestanty, přišli o panství po bitvě na Bílé Hoře a pivovar i s panstvím koupil Albrecht z Valdštejna, který jej v letech 1627 až 1629 mohutně rozšířil. Po jeho zavraždění přešel do majetku jeho generála Gallase. Rod Gallasů a posléze Clam-Gallasů vlastnil pivovar až do konce druhé světové války, kdy jej Československá republika převzala v rámci Benešových dekretů. Pivovar uvařil poslední várku piva v roce 1949 a poté byl zrušen. Nějaký čas poté se tu skladovalo ovoce a zelenina a zrály sýry.

V letošních volbách jste se rozhodl kandidovat do Senátu. Půjde spojit rekonstrukci pivovaru s prací senátora?

Mojí hlavní náplní práce je nyní rozvoj pivovaru a jeho trhů, což dohromady s prací senátora půjde.

Jen pro úplnost: poslední etapou rekonstrukce pivovaru je oprava původní sladovny, kde bude hotel a prostor pro automatickou lahvovací linku. To už nespěchá, tato poslední etapa rekonstrukce je v nejstarší části budov a práce již budou probíhat průběžně; například obnovu barokních omítek z roku 1751, které se na této budově z části zachovaly, nechci uspěchat.

Proč jste se rozhodl kandidovat zrovna za ANO?

ANO je mladé hnutí plné mnoha schopných lidí, kteří již něčeho dosáhli. Navíc v podnikatelském prostředí nastavuje jasná pravidla, která platí pro všechny. Já sám o sobě nejsem profesionální politik, jsem hlavně podnikatel a pracovitý člověk. Špatně se mi jedná s někým, kdo je profesionálním straníkem a nikdy pořádně nepracoval.

S jakými vizemi do voleb jdete?

Náš region je turistická perla, je potřeba udělat vše pro to, aby ji někdo vyzvedl. Věřím, že svou prací senátora mohu pomoci celé oblasti, v níž žijeme. Tento region je velice zajímavý a má co nabídnout, jen je potřeba dokázat nasměrovat pozornost lidí i peníze správným směrem. Je to krásně vidět na pivovaru, který se za pouhé dva roky stal z ruiny významným turistickým bodem v regionu. Roli senátora chápu jako takového malého lokálního „prezidenta“. Jeho role je v otevírání důležitých témat, nebo v pomoci hledání kompromisu mezi jednotlivými centry moci, ať už to jsou vláda, kraj anebo města. Rozhodně nechci být tradičním „ležákem“ v českém Senátu.